Článek Nastupujeme do vozíku I.
Moderované komentáře k článku: Nastupujeme do vozíku I.
ariane: Chápu tvůj postup, jít na kobču pomalu. Ale zas na druhou stranu, kdyby nastoupila, tak zjistí, že se nic neděje mnohem dřív. Nezkoušeli jste ji trochu popostrčit zezadu? To se opravdu tak hrozně bojí?
Já s Arčou využuju příležitost k nastoupení až pojedou ostatní na výstavu. Tak jsem na to taky zvědavá 
ale asi mi to nikdo nenatočí.
poustnijaro: Zkoušeli. Tlačili, nohu zvedali a dávali na rampu. Prostě se bojí - a o co jde? Podle mě jde prostě o špatnou zkušenost..si představ. Koně rvou hodinu do vozíku (stres) a když se povede, místo odměny a pochvaly a klidu se zavřou vrata a jede se 3 hodiny po dálnici kamsi do tramtárie.. Já nikam nespěchám, přes léto, až budou holky jezdit po závodech si to sfouknu v pár lekcích a budeme obě v pohodě. Nemám ambici to zvládnout okamžitě a hned jen pro pocit vítězství. 
Navíc dát jí čas se mi vyplácí víc, než ji tam rvát. Na videu šla do vozíku sama, na prověšeném vodítku vešla do půlky. To je to, co ji chci naučit. Sama - dobrovolně. Btw - toto jsi viděla? 
http://www.youtube.com/watch?v=hrsTO0_1ohQ
poustnijaro: Ještě dodatek. Dostala bych ji tam už dávno, ale nejsou podmínky. Majitelku stáje jsem prosila už mockrát, jestli by mi vozík nevytáhla na jízdárnu, kde bychom to sfoukly raz-dva, ale jaksi se to neuskutečňuje.. Takže nacvičujem buď to na betoně, nebo na kamení a to pro koně se strachem není zrovna nejlepší (švihne sebou na beton, pojdede jí noha..), když je chvilka (nedostatek času). A když to vypadalo nadějně, začali nahoře blbnout hřebci, rozjaření z první jarní pastvy a zase to bylo v háji..