Nastupujeme do vozíku I.

Není to sice premiéra, už jsme to zkoušeli, ale nikdy se nám nepodařilo dostat kobču na rampu i zadníma nohama. Má k vozíku odpor, odmítá strčt hlavu za hranici střechy, nedivila bych se, kdyby se s tím svým labutím krkem praštila vzadu do hlavy, což je dost častá špatná zkušenost u většiny koní, co mají z vozíku fóbii a tak na to jdeme pomalu. Taky se nedivím, protože když se ji po hodině podařilo naložit bývalé majitelce do vozíku, jela pak chudina rovnou přes celou republiku a nakonec jí v něm odjela máma před nosem :).. a tak holt stávkuje, chtěla by, ale je na ní vidět, že se bojí.

A tak jsme nejdřív jen čuchali vozík, chodili kolem, čuchali rampu.. Nedávno už se odvážila předkama na rampu vylézt a hlava se natahovala dovnitř, jakýkoli pokus zatáhnout za vodítko a pobídnout ji k pohybu, se setká s okamžitým protitlakem, odporem a vycouváním ven. Prostě panikaří. A tak jsem tolerantní a dávám jí času, kolik chce... Stejně se na nějaké závody ještě nechystáme, tak není kam spěchat.. Taky kdo ví, jak by to bylo dopadlo, kdyby se v ohradě nahoře neplašili mlaďoši, třeba by byla ještě víc povolná. ;)

No, jak říkám, že tam vleze na poprvé a dobrovolně, ještě to potrvá, už jsou ale vidět pokroky.. Tak proč se o ně nepodělit. :) Moc často tohle téma nevídám na stránkách a blozích o koních, tak zase přičichnete k něčemu jinému.