poustnijaro: sáruše: tak ono i s těmi pamlsky se musí opatrně. Nedávat koni nic "jen tak," nebo ne pravidelně, když už, tak po práci nebo při práci . Taky si musí člověk ohlídat, aby je kůň nevyžadoval, nedloubal do tebe a nestrkal, nelezl ti do tvého prostoru nebo přes tebe dokonce přecházel. A pokud se natahuje - asi tomu pokaždé nezabráníš, ale musí být mimo tvůj prostor. Taky je důležité, jak se pamlsek koni dává - není dobré držet ho u těla a nechat koně natáhnout se pro něj. Někteří koně se pak naučí po pamlsku chňapat, nebo chňapat ti po ruce, i když v ní zrovna nic k jídlu není . Zkrátka mu ho máš podat ty. Ty dáváš - on dostává. Není to on chce - a ty musíš dát.
Pamlsky před jízdou nejsou špatné, pokud nejezdíš s příliš utaženým nánosníkem, někteří trenéři to dokonce doporučují, kůň si uvolní žvýkací sval a není pak "mrtvý" v hubě. Dobré je koně také někdy odměnit i v průběhu ježdění, upoutáš tím zase více jeho pozornost pozitivním způsobem. Nemyslí tím ale krmení v průběhu celého tréninku.. jen jeden na začátku nebo občas.
No a co se týče uvazování, můžeš koni dát pamlsek, když pro něj jdeš do výběhu, jakmile jsi ale tam, kde chceš koně mít v klidu a pokud možno na místě, nedávej mu nic. Bude škemrat, natahovat se, bude neklidný. Já sama jsem tohle zavrhla, protože když Siháji u uvaziště nic nedám, tak stojí. Jakmile ale přijde máti a dá jí třeba jediný kousek čehokoli, už nepostojí ani minutu.
Práce ze země možná někomu připadá jako "blbnutí nebo hraní," ale v některých knihách je připomenut fakt, že pro koně většinou neplatí "fajn, odteď jsem podřízený a ty šéf," amen. Pořád se situace vyvíjí, i ve stádě není pozice žádného člena v hiearchii vždy pevná a neměnná a koník to více či méně může zkoušet pokaždé znovu. Jednoduchými cviky, kdy přiměješ koně ustoupit na tvůj tlak, následovat tě a jinak se ti podřídit, upevňuješ tím mimo jiné pravidla.