Druhá sólo jízda

Okolnosti tomu daly, abychom se dnes opět vypravily samy ven. Chodíme sice na procházky, někdy i bez sedla či teď po prvé na ohlávce (s druhým koněm), ale rozhodně se to délkou ani atmosférou nedá srovnat s celým okruhem. V listopadu jsme sólo jízdám zase moc nedaly, byla jsem ráda, když jsem  se mohla s jizvou po operaci na čele vůbec pustit do nějaké kratší vyjížďky ve čtyřech, navíc jsem si půjčovala větší helmu - ta moje mi byla s opuchlým čelem malá a tlačila. Teď už je (snad) vše zase v pořádku a navíc nám tak nějak onemocněl nejčastější vyjížďkový kolega - plnokrevník Bazar.

Včera jsme se k Siháji nedostali vůbec, jeli jsme s přítelem na zimní Master's a autobus jel už po jedenácté ráno a první kapely hrály už kolem jedné. Takže měla volno. Dnes sice nepěkně foukalo, ale kolikrát to fučí v Dobroticích u ranče daleko hůř, už jsme obě zvyklé. Vítr ovšem upozorňoval častější možný výskyt bubáků :D. Oznámila jsem pro jistotu všem směr odjezdu a že to vidím tak na hodinu maximálně (krokem se to protáhne), a kdybych se nevrátila, ať pošlou pátrací jednotku :D :D, naštěstí jí ale nebyla třeba.

Vyjely jsme až nezvykle odhodlaným krokem, bylo vidět, že kobylka je odpočatá (což u ní obvykle znamená i značně dopředná) a rychle jsem vymýšlela trasu, kterou se dnes vydáme. Místo stoupání do kopce jsem raději zvolila trasu přes Žopy, kde to už známe obě nazpaměť, nechtěla jsem ji nervovat novějšími trasamy, kde se ještě občas rozkouká i s koněm za zadkem. U zatáčky jsme si prošly cvičně i tam a zpět přes vodní brod, kde jsou teď kvůli vlezlým autům zátarasy, - protože si tudy zkracovali cestu, a pro koně je to tedy velmi zajímavý úsek. Dnes jsme měli štěstí dokonce i na tekoucí vodu (někdy je tam úplné sucho). Sihája sice hleděla a moc se jí nechtělo, hlasitě nasávala vzduch a frkala, ale nakonec přešla tam i zpět bez problému. Pak jsme se na louce otočily a jely do Žop známou cestou.

Nevím proč, v dědině se mi zdá kobylka daleko jistější, než někde na poli u lesa (to pořád očekává nebezpečí a hledí do křoví), prošly jsme až tam, kde jsme se kdysi otáčely při procházce s mamkou a tak byla holka trošku překvapená, že se jede dál. Krom školky a uřvaného černého retrívra (nejspíš Flat coated) nás nic nemohlo zastavit :D, pak už jen koukala na dýmící oheň a na krmelce - to už ale statečně bez zastávky (už je zná, ale neustále je podezřívá, že by ji mohly chtít sežrat). Pak už jsme šly pomalu dál, opět mám to tady vysypali cihlam a sutí, takže klus v této části odpadl. Vůbec mi to ale nevadilo, o nějaké nahánění času mi nejde a dokazovat si něco taky nemusíme :)).

Kolem golfového hříště jsme šly v klidu, pomalu nikde ani živáčka jen občasný kolemjdoucí. V lesíku trošku pospíchala, pořád ale krokem, přes potok šla bez zaváhání no a na louce u paintballu poznala, že se míří domů a zapla náhradní pohon. Chvilku zkoušela pospíchat i klusem, ale to si pak musela udělat pokaždé kolečko, takže jí brzo došlo, že vyklusáním si klid, box a žrádlo neurychlí :D a sice šla i potom dost rychle, ale už slušně.

Na některých úsecích jsem si v průběhu celé vyjížďky dovolila úplně jí zahodit otěže, aby si protáhla krk i záda, protože jinak šla pořád na otěži a někdy bylo potřeba důraznějších pomůcek, celkově byla ale hodná a na koně si ani nevzpomněla. Spíš bubáci jsou problém, hlavně takoví, po kterých kouká třeba i když je s koněm -  je zkrátka chorobně podezřívavá. Když má čas a klid, nechám ji všechno si očichat a prohlédnout, ale ne vždy je na to prostor (se sekačkou za zadkem nebo uřvaným psem za plotem se holt "v klidu" prohlíží těžko :D).

U oveček a pštrosů jsme se již napojily na známou trasu a šli jsme kolem ostatních bubáků už v klidu, v posledním úseku jsem jí už povolila otěž definitivně a nechala ji, ať si takové ty menší překvapení vyřeší sama. Např. vyběhnutí zajíce, vyletění ptáků z křoví - to je vše, čeho si všímá a i když většinou zareaguje jen apatickým pootočením hlavy nebo uší, ikdyž je sama, občas ještě cítím, jak sebou cukne. Byla ale statečná.

Na stmívání a nedostatek světla si nikdy nijak nestěžovala - tedy nedala najevo, že by to hrálo nějakou větší roli při jízdě. Koně, pokud vím, vidí v šeru dobře to spíše my jsme opět ti méně vybavení ;). Bylo to fajn a zase mi to připomnělo, že jsem se chystala jezdit sama pravidelně a víc. Většinu cesty jsem opět provykládala :D a ani jsem k tomu nepotřebovala lidského parťáka :D.. Jak by nejspíš řekl klasik "na koně nemluv, stejně tomu nerozumí." Nevím, mám pocit, že ani tak nejde o význam slov, kterým skutečně koně nerozumí, ale hluší přece kvůli tomu taky nejsou. Hlasem se dá přece sdělit mnohem více, než jen význam použitých slov. A pokud to žvatlání uklidní spíše mě, pak bude v konečném výsledku stejně klidnější i ten kůň. :D

Ve tmě jsme se pustily ven i 22. října, vyhrabala jsem v týdnu u přítele v mobilu tohle video a tak ho sem dodatečně přidám. Jeli jsme tehdy jen na krátkou procházku ještě s mamkou podél kolejí a po cestě potkali pár zajímavých rušivých elementů :D ;).