ariane: Arča teda když jsme v lese a začne se šeřit, což v lese znamená skoro tma, tak je taková nervózní a spěchá domů. A já nevidím cestu ani větve, tak jsem ráda, že aspoň někdo ví, kudy jít.
Jinak gratuluji k další samostatné jízdě :-) Jste šikovné a teď už vás nic nebude omezovat :-)
poustnijaro: Taky doufám :).. Jezdím zatím tak, abych po tmě už byla na cestě domů po polňačkách nebo cestách a zatím mi to vyšlo. Vy tam ale máte lesy skoro všude, hned u stájí, co jsem viděla na mapě..:) To u nás, když se chce do lesa, přece jen se musí ujít nějaký ten kousek cesty.
ariane: Je to tady samý les :-) anebo pole, takže většinou zakázaná zóna. Louky jsou jediný na druhou stranu, ale tam tolik nejezdíme, musí se každou chvíli přes silnici, na loukách jsou díry a hlavně první část je přes brod a to mi nepřijde jako ideální, když se snažím, aby se jí z vlhka nedělali v rousech stroupky.
Jinak my už několikrát přijely za tmy, mimo les mi tolik nevadí, ale v tom lese taky koukám, kde co vybafne. Nedovedu si teď představit třeba bobříka odvahy, stal se ze mě strašpytel :-)
poustnijaro: To já mám spíš hrůzu z divočáků :D..nedovedu si představit, že bychom nějakého potkaly. I za plotem z nich mám respekt a když člověk vidí ve zprávách, že jsou agresivní a už jich pár napadlo i člověka - aniž by je ohrožoval nebo aby měli mladé, tak bych si to rozhodně nepřála zažít :D.
No a musím uznat, že při pomyšlení, že bych byla někde v noci v lese sama a ještě na stezce odvahy, přiznávám, že tahle myšlenka je pro mě taky o dost děsivější, než v těch deseti, kdy to bylo dobrodružství :D.