Naštěstí se na regále válely poslední Kentaurky, které jsou speciálně podložené pro pískové jízdárny. V podkladu jsou drážky, do kterých zapadne případný písek či kamínky, které se mohou pod chránič dostat. Ty pak zapadnou do drážek a nedřou koně. Sedí perfektně a kobylka je taky spokojená, protože chodila o poznání lépe. Na chráničích jsem pak našla známky toho, že byly skutečně potřeba. Na druhé fotce je vidět, jak blízko jsou Hájčiny nohy při klsusu na kruhu.
A teď další novinka, konečně máme uzdečku, udidlo máme už týden a zatím jsme ho jen zkoušely. Teď si může konečně začít zvykat. Na udidle zásadně lonžovat zatím nebudu, včera jsem uzdečku nasadila dvakrát na asi deset minut přímo na provazovku. Pak šla kobča i s uzdečkou do boxu, protože jsem chtěla, aby si zvykala i na žraní a vodu právě s udidlem. To jí nešlo a pít nechtěla. Seno vždy nabrala a po chvíli převalování ho zase vyplivla. Chvilku jsem jí tak potrápila a pak už jsem jí dala pokoj.
Udidlo zevrubně hryzala, až jsem se bála, že si vyláme zuby. Neustále zkoušela, jestli se ho rozkousáním nezbaví. V neděli na procházce už ale udidlo nekousala téměř vůbec.
Nánosník samozřejmě nemá, ten nasadíme až pochopí základy pod sedlem. Udidlo si bere ochotně, sice občas zkusí zvednout hlavu, ale umí ji snižovat (viz. práce ze země), takže je to v pohodě. Stát je taky naučená klidně. Zkrátka vše bez problému.
S uzdečkou jsme šly i dnes na procházku, pořád rozšiřujeme okolí a snažím se Hájce hledat neobvyklejší trasy, hlavně, kde je něco, čeho by se mohla bát pod sedlem. Objevila jsem nedaleko menší brod přes potok a vydaly jsme se tam. S vodou má pořád trošku problém. Při sprchování už sice moc nepopochází a můžu ji už umývat i silnějším proudem, když zacpu hadici prstem - což je úspěch po všech těch motanicích :D. Nevím, jestli měla kontakt ve svém rodišti s nějakým potokem ve výběhu, ale vždy, když má jít přes tekoucí vodu, tak trošku váhá.
Zítra budou u Tuffa učit mlaďochy chodit do vozíku, takže se na to taky vrhneme, protože hájka jela poprvé a zatím naposled z Věřic k nám a z nakládání dvakrát nadšená nebyla - prý :). Taky chci, aby si osvojila rampu a couvání, aby se příště zase nepraštila (viz. Den "D"). Foto snad bude, takže zase něco napíšu.