Bylo to krátké, ale zajímavé období.. Zvlášť teď, kdy už se zase krátí dny a koně se zavírají dříve.. Taky onemocněla moje vyjížďková kolegyně Míša a tak nezbylo, než se začít separovat :D. Nikdo jiný totiž po půl paté čas na vyjížďky nemívá. Nedá se ale říct, že by nám to nějak vadilo, stejně jsem

Ano, už. Byla to jen otázka času, ovšem v mém (s ohledem ke skákání) váhavém podání bylo třeba trošku mě popostrčit. Na jízdárně jsem si pořád říkala "néé...dnes ještě ne.." a nakonec se blíží první Huberty a já pořád nic. Až v pondělí Míša vymyslela cestu hlouběji do zámecké obory, že by

Nedělní horko slibovalo, že se na výletě k rybniku nic nepokazí - tedy alespoň co se počací týkalo a tak jsme kolem druhé vyrazily do Dobrotic, nachystat koníky a vyjet po kopytě směr Jankovice, na Chomýž. Cesta byla ze začátku šílená, zaprvé vím, proč nerada jezdím v sedle v krátkých kalhotách - třmenové