Dnes slunce nešetřilo na síle a ani vítr nebyl v Dobroticích tak otravný, jako bývá. Ve stájích se rozléhaly zvuky kovářského kladívka, my jsme ale už z první poloviny února vystrouhaní, takže se nás to tentokrát netýkalo. Už ve výběhu mě docela mile překvapilo, jak byla kobča klidná a vypadala spokojeně.

Zase obracím kalendář o další list. Tento týden byl úspěšný. Nemám na mysli nějaké velké události, ale jsem ráda, že jsme za týden zase pokročily, že Sihája pochopila zase víc, co se po ní žádá a celková manipulace s ní mimo jízdárnu je v podstatě bezproblémová. Zase jsme si na sebe zvykly o něco víc,

Po střízlivém zvážení mých možností, pokroků a ilustračního materiálu jsem usoudila, že bude mnohem přínosnější, když budu psát po týdnech, či více dnech. Jsme ve fázi, kdy chci, aby náš společný trénink zapadl tak trošku do rutinních kolejí, aby si Sihája mohla lépe zvykat na okolní