Vzhledem ke zranění (hot-dog) nebylo témeř týden a půl (ok, tak dva) na nějaké ježdění ani pomyšlení. Zkoušela jsem po týdnu lonžovat, ale bylo to k ničemu, člověk by nevěřil, jak je taková prkotina na obtíž, ať už při držení lonže, nebo biče. A tak jsme se s mým milovaným ořem vrhly spíše na práci ze

Tak jsou tady fotky, jak jsem se zmiňovala o focení ve volnosti.. Fotky sic nejsou označené, protože jich je tolik, že by z toho jeden zešílel, ale i přesto platí, že si nepřeji šíření, ani upravování a stahování těchto

Aneb jak se invalidou státi vlastní blbostí.. O prst jsem sice nepřišla, takže se zmíněná dobrota "nepodávala" v pravém slova smyslu, ovšem málem k tomu došlo a člověk si zase jednou uvědomil, že stačila vteřina a změnilo mu to život. Zdá se to jako prkotina, kousnutí do prstu, ale věřte,

Není to sice premiéra, už jsme to zkoušeli, ale nikdy se nám nepodařilo dostat kobču na rampu i zadníma nohama. Má k vozíku odpor, odmítá strčt hlavu za hranici střechy, nedivila bych se, kdyby se s tím svým labutím krkem praštila vzadu do hlavy, což je dost častá špatná zkušenost u většiny koní, co

Ahojte, delší dobu jsem zase nic nepsala, ne, že by se nic nedělo, ale ještě mi nedorazily fotky z focení ve volnosti a nebo nebyl fotograf po ruce žádný. Navíc jsem zklamaná. Jízdárna je tvrdá jako beton, dokonce tak, že i když se přežene pořádná bouřka, rozmočí se jen vrchní vrstva, která klouže jako