Závěr roku 2013

Předně bych všem chtěla popřát do nového roku jen to nejlepší, hodně štěstí, pevné zdraví a spoustu krásných zážitků (nejen) v sedle či po boku Vašich miláčků. :)

Nebýt posledních dnů, už bych ani nevěřila, že nějaká zima ještě bude.. prý ale udeří. Do nás tady zatím šlehá "jen" vítr.. za to ale pořádný, někdy až nesnesitelný. Louky se zelenají, prší, třetím měsícem se boříme do bahna..čistotu svých "koňáckých" svršků už ani neřeším a chodím jako prase. Nemá to smysl.

Krtkovi hrabe, leze na ni zimní i jarní bláznění snad dohromady - zde výčet lumpáren jen za prosinec:

1. opět řádíme na lonži..až to vypadá hrůzostrašně :D - bohužel zatím zimní klasika.
2. ..dokonce si zkusila před Vánoci hodit pár kozlíků i pode mnou, když jsem se rozhodla ji narychlo vzít na jízdárnu bez sedla "ať se protáhne".. protáhla se.
3. také roztrhala ohlávku (a to tak blbě, že už nepůjde opravit), když se při drbání zachytila o vrata boxu.
4. zuřivý vítr je také v poslední době příčinou návratu bláznění, pokud se ocitne ve stáji sama. Tuhle začala tak panikařit, že jsem ji musela ze stáje odvést, protože to opravdu vyhrotila do takového extrému, že by byla schopna sobě nebo mě snad i něco nechtěně udělat. Na druhou stranu jsem si byla v tu chvíli naprosto jistá, že má strach, že to není nějaký její projev nelibosti nebo neposlušnosti. I tak to ale byla horká chvilka.
5. nedávno se po dvou letech opět v boxu postavila na zadní, jen tak lehce, zkusila, když trucovala při přípravě krmení.. samozřejmě za to dostala 'na zadek'.. Nikdo u ní v tu chvíli nebyl (naštěstí ani mamka), já se zrovna řítila s kýblem žrádla, ale tohle zkrátka pěstovat nehodlám - jedno v jaké situaci.

V tomto směru se tedy nenudíme a jak říkám, větrné počasí se nám neustále stará o nové a nové zážitky. Oproti 'listopadové romanci' bych prosinec nazvala 'větrným hororem'.

Poslední tři týdny navíc nebyl téměř čas na nějaké ježdění, nebo nějakou rozumnou práci.. některé dny jsem byla ráda, že jsem se ke kobylce vůbec dostala, abych ji schovala, přejela kartáčem, prohlédla.. někdy jsme měly čas jen na patnáctiminutovku ze země.. Jelikož pracuji v obchodě, týkal se mě před-vánoční a před-Silvestrovský blázinec víc, než bych si přála.. doufám, že teď už se to uklidní a budu zase moci denně něco se Sihájou dělat. Ta totiž trpí přebytkem energie (a tudíž i temperamentu) a už jí zase roste pracně shazované břicho. ;)

A tak jsme toho spíše víc zapomněly, než abychom někam pokročily..změny k lepšímu jsou znát především na cvalu, který je pomalejší, více podsazený a celkově zase o něco lepší. Kvůli absenci vyjížděk (sama v tom větru vyjet jednou do týdne nemůžu, to by byl spíš boj než vyjížďka) navíc Sihája hodně ztratila na výdrži..funí jako tank už po jednom objetí jízdárny v klusu. :D Také občas zaskočí na špatnou nohu (i opakovaně), což důsledně opravuji..trošku mě to ale mrzí, protože donedávna se nestalo, aby zaskočila špatně. Je ale jasné, že je to vina moje, nikoliv její. A co se týče mě, mohu ve výčtu pokračovat, protože je na mě také absence ježdění v uplynulém měsíci těžce znát.. krom chyb, které jsem ještě nenapravila a mám to v plánu (vtáčení zápěstí, předklánění se při nacválání místo zasednutí a čučení do země - to už je lepší) se mi zase zhoršil sed, hlavně v pracovním klusu. Zkrátka nudit se nebudeme a kdybych hrála na předsevzetí, bylo by jich letos mnoho. :)

Do mého archívu přibyla fotka spící Siháji - u doma chovaných koní je to rutina, ale pro mě je to jeden z těch vzácnějších okamžiků, zvláště, pokud se podaří ho zachytit na snímku.

No a nakonec ještě pár fotek pořízených 24. prosince při společně trávených chvílích ze země.