Slunce nám svítí dál, tak toho musíme využít. Tento týden se má prý zase ochladit a u nás to znamená i silný vítr.., takže pracujme dokud to jde. Ne nadarmo se tady tomu říká "na Větrné hůrce" :D.
Ta hrůza venku že má trvat do půlky března?! To mi dělá ať chce - kdo chce naschvál! Tolik se nemůžu dočkat oteplení, až budu moct se Sihájou pracovat venku, v přírodě, ukazovat jí svět. Jenže ta vychřice venku
"Den jako malovaný", až na tu hnusnou vychřici, co se u nás ve městě zase držela jako klíště. Vítr foukal severní a krutý rozhodně byl, protože si nebral servítky s ničím, co mu stálo v cestě, ani s námi. Plahočily jsme se s mamkou v tom mrazu, větrem ošlehané, :D z autobusové zastávky
Včera se se mnou na Hájku konečně jela podívat i mamka, která ji ještě neměla šanci vidět, kvůli operaci očních víček. Znala ji sice už ze všech těch fotek
Tak jsem to v sobotu zakřikla. Nedělí veškerá idyla skončila. Původně jsem si myslela, že počkám, až bude foťák a teprve pak to sem dopíšu, bojím se ale, že do té doby všechno zapomenu :D, takže ilustrace nebudou aktuální.
Už aby to hnusné bahno zmizelo. Člověk prostě nemůže zůstat čistý, natož kůň, který je v té bahenní lázni naložený celý den. Podle toho taky vypadá její kožich a moje bunda :D. Dnešek se nesl
Čtvrtek se nesl ve znamení velkého česání. Sihája byla den ode dne čistší, takže jsem se rozhodla pustit se konečně do ocasu, na kterém se houpaly bahnité
Už ráno mě pohled z okna pohladil po duši. Nenávidím zimu, chlad, a zkrátka všechno co k tomu patří, zvlášť, když chci s kobčou trávit delší dobu kde jinde než venku. Na nebi nebyl ani mrak a
Nový "pracovní" název. Když jsem vešla do stáje, trošku v obavách, jestli první noc přečkala Hájka v pohodě, neunikly mi potutelné úsměvy ostatních. Na můj dotaz, co je, se mi dostalo
Sníh si dal konečně alespoň trošku říct, takže převoz už se mohl bez problémů uskutečnit. (Připomínám, že trasa byla dlouhá asi 260 km a Sihája nikdy přepravníkem nejela, takže jsem
